Když jsem na kurzu Vzpomínkových terapií poprvé slyšela otázku: „A co ti ta nemoc dává?“ úplně jsem ztuhla. Jak mi může něco tak hnusného a nechtěného cokoliv přinášet?!! Je vůbec možné, že se někdo nechce uzdravit?
Ne-moc je stav, kdy se zastavíme, protože už nemůžeme. Je to chvíle, kdy začneme myslet na sebe a hledat řešení. A nebo ji popíráme a děláme, že není. Ale pak přijde silnější. Aby nám to konečně došlo.
Proč se někdo uzdraví rychle a jiný třeba nikdy? Je to jen o imunitním systému nebo je za tím něco víc? Co nám nemoc dává kromě bolesti, strachu, diskomfortu…? Co jsou její dary? Kdy ji k sobě nevědomky zveme?
1) Musím zastavit
Tělo nebo mysl volají po odpočinku. Potřebují se zastavit. Jen tak vegetovat. Kolikrát jste onemocněli, když se vám to „nejméně hodilo“? V nejnapjatějším okamžiku…
A kdy by se vám hodilo marodit více? Existuje takový čas? Dovolíte svému tělu odpočívat? Máte pro to vyhražený čas nebo si o něj musí říci nemocí? Kolikrát jste ji přešli, a tak muselo přitvrdit, abyste mu konečně věnovali pozornost?
2) Nemusím nic dělat
Zdá se to divné, ale znám více lidí, kteří jsou nemocní o svátcích nebo dovolené. Konečně si našli čas. Vyslechli své tělo a dovolili si nic nedělat. Ale protože jsou zvyklí být neustále zapřažení, potřebovali nemoc, aby skutečně vypnuli a neměli výčitky, že se nevěnují rodině, sportu, údržbě domu, návštěvám příbuzných, zahradě a všem dalším činnostem, které si na dny „volna“ naplánovali.
3) Dělat to, co si jinak nedovolím
Kdy jste si naposledy přečetli knihu nebo se dívali jen tak na film nebo z okna? Děláte si čas na své koníčky? Nebo máte pořád moc práce? Ve firmě se bez vás neobejdou a už několik měsíců (let) jedete na sto i více procent. Jediné, co vás v práci omluví je nemoc nebo smrt. Jen tak si dovolíte ležet v posteli a nic nedělat… Protože jinak nemůžete vystoupit z toho křeččího kolečka. Sklátí vás horečka. A vy konečně ležíte, pijete čaj a koukáte na strop. Vaše tělo se resetuje.
Když se vám trochu uleví, ale ne moc, přečtete si knížku, pustíte film, zahrajete si karty, sjíždíte sociální sítě… Odpočíváte. Protože jinak byste vstali a šli zase do práce.
4) Zbavení se zodpovědnosti
Jsem oběť. Pořád jsem musela všechno řídit, zařizovat, u všeho být a všem pomáhat. Teď se starají druzí. Celý tým lékařů mi radí a říká, co a jak mám dělat. Jsou to odborníci. Léčí mě. Dostala jsem spoustu prášků. Jsem v dobrých rukách.
5) Pozornost okolí
Konečně si mě všímají. Jsem centrem pozornosti. Děti přijedou na návštěvu, manžel nakupuje, sousedka se mě ptá, jak se mi daří. Všichni mi pomáhají.
6) Téma k hovoru
Všichni vědí, že jsem nemocná. Jsem zajímavá. Jsem součástí komunity, nějakého celku a sdílíme to společně. Někam patřím. Mnoho lidí, i těch méně známých, se mě ptá, jak mi je. Zajímám je.
7) Výměna rolí
A teď se starejte vy! Já nemůžu. Jsem nemocná. Časté především u žen, které celý život kmitali kolem rodiny a teď by rády, aby jim to svět vrátil/oplatil.
8) Dej mi svou lásku
Konečně nekřičí a je na mě hodný. Všichni jsou na mě hodní. Manžel chtěl odejít za milenkou. Ale najednou nemůže, protože já jsem nemocná. Když budu marodit dost dlouho, milenka to nevydrží a vzdá to.
Připadá vám to jako nesmysl?
Chcete na mě křičet, že je kravina a vy jste si teda nikdy žádnou nemoc nepřáli… A vůbec netušíte, proč se vám to děje?
Nezapomínejme, že tohle všechno většinou probíhá v té nevědomé části mozku. Neděláme to úmyslně. Je to podvědomý program, který se nám usídlil v hlavě díky nějaké prožité zkušenosti.
Kolikrát denně myslíte na sebe a své pocity? (Co bych si teď přála já?) Co pro sebe a své zdraví a pohodu děláte? Dobře jíte? Pijete? Chodíte do přírody? Odpouštíte si? Nebo se na sebe či své okolí zlobíte, jste naštvaní, máte strach…? Každá negativní emoce, kterou nevypustíte, vás vysává. Bere vám energii a sílu.
Jak ji dočerpáváte?
Odpočíváte? Ne tak, jak se od vás čeká, ale tak, jak to chcete vy… Víte to vůbec? Co byste chtěli? Nebo se řídíte jen tím, co chtějí ti ostatní? Děláte jim přece radost… Máte je rádi… A sebe? Máte rádi sebe?
Dá se s tím něco dělat? Nějak si pomoci? Ano, dá. Ale je třeba vystoupit z komfortní zóny, přiznat si nepohodlnou pravdu a začít s ní pracovat. Ať už tím, že začnete myslet na sebe a své pocity. Necháte si pomoci a začnete rozpouštět to negativní ve svém životě…
Účinnými pomocníky mohou být např. Regresní (vzpomínkové) terapie, Reiki nebo AccessBars. Držím vám palce a přeji jen to dobré.
Jsem lektorka a inspirátorka s tibetskou zpívající mísou.
Tibetské zpívající mísy mi vstoupily do života v říjnu 2016. Byla to láska na první poslech. Vydala jsem se na cestu objevování a učila se od lektorů z Čech, Evropy, z Indie, Nepálu a Ameriky (seznam konkrétních kurzů je na mém webu na stránce O mně >>).
Naprostá většina je zahraničních. Překvapilo a zklamalo mě, jak málo materiálů je v ČR k dispozici a rozhodla se to změnit. Natáčím videa, píšu e-booky, články, pořádám kurzy >>> a workshopy. Učím, jak pečovat s tibetskou mísou o sebe i o druhé.
Jsem autorkou online kurzu autoterapie tibetskou mísou MySelf Massage©, kde se s tibetskou mísou opečujete od hlavy k patě nebo obráceně. Učím také profesionály >>>, jak mísy zařadit do jejich terapií, rozšířit nabídku pro klienty a odlišit se tak od konkurence.
Na tibetských mísách oceňuji, že s nimi může pracovat kdokoliv – nemusíte v cokoliv věřit. Je jen na vás, jestli překročíte zákony fyziky nebo ne. Pokaždé to bude jízda.
